Proti bývalým spoluhráčům
Hrát proti kamarádům, bývalým spoluhráčů, je vždy výjimečný okamžik nabitý emocemi a je stoprocentně zaručené maximální nasazení. Nejinak tomu bylo ve třetím turnaji 2. ligy CHLMF, když jsme se střetli s týmy Karibic a Chelsea Chomutov. Ve složení Dvořák, Dvořáček, Rusník, Votruba, Pazderka, Hanzelín, Kozlík a Janoušek, jsme byli odhodláni obrat naše protivníky o body.
Karibic měl být bez gólmana, a tak povolali mezi tři tyče Danka Pličku, který tak po dvou letech opět navlékl rukavice v ligovém utkání. Danek za nás chytal od června 2005 do března 2009 a odehrál 45 zápasů, ale jediný, kdo si pamatuje tuto éru, je Honza Dvořák, který se rozhodně nenechal unášet nostalgií. Po úvodním hvizdu jsme to byli my, kdo udával tempo hry a nutno podotknout, že nám soupeř hodně ulehčil, když nás dostupoval minimálně a tím nám nechal čas a klid na rozehrávku. Díky tomu jsme měli i spoustu brankových šancí, z kterých jsme vytěžili dva góly. Ten první vsítil David Kozlík, druhý pak Lukáš Votruba střelou z dálky, kterou zaskočil Dana, protože ten si na míč sice sáhl, ale mimo svou svatyni ho nevytlačil. Po změně stran se obraz hry nezměnil, byli jsme silní na míči a snažili se přidat třetí gól, jenže Danek byl proti a naše střely nám kryl. Velkou šanci překonat kamaráda měl i Capitano, ale spíš pobavil své spoluhráče, když z rozehrávky rohu Rushem, dokázal z těsné blízkosti před bránou poslat míč nejen nad ní, ale i za ochrannou síť. Jenže jak jsme po celou dobu zápas ovládali, přišla jedna jediná velká hrubka v obraně a Mekkys přišel o čisté konto. Karibic se dostal na dosah remíze, ale závěrečný tlak jsme ustáli a radovali se z výhry 2:1.
Proti Chelsea jsme chtěli navázat na předchozí výhru, ale pro některé hráče to byl i zápas cti. V tomhle utkání proti nám totiž nastoupili hned tři naši bývalí spoluhráči, Soukup, Franta a Möbius. Čekali jsme, že utkání bude hodně náročné, plné osobních a tvrdých soubojů a to se potvrdilo hned v úvodu, když to na vlastní kůži pocítil Pazdy a Mekky. Věděli jsme, že soupeř hodně těží z rychlých protiútoků a přečíslení, takže jsme se snažili držet obranný čtverec a mít všechny hráče před sebou. První velkou šanci našeho týmu měl Honza Dvořák, když šel sám na brankáře, ale střelu nedokázal umístit a trefil míč gólmanovi přímo do náruče. O chvíli později, pak ale chytře posunul míč mezi dvěma obránci na volného Kozla a ten už se tváří v tvář brankáři nemýlil. V průběhu zápasu jsme museli udělat změnu v sestavě, když šrám ze zápasu s Karibicem nedovolil Zastymu pokračovat ve hře, a tak se do útoku posunul Lukáš Votruba. A to se později ukázalo jako klíčový okamžik. Po narážečce s Davidem, uklidil míč, střelou placírkou, k tyči a navýšil tak naše vedení na 2:0, čímž stanovil i poločasové skóre. Po změně stran jsme nepolevili v nastaveném tempu ani stylu hru a odměna na sebe nenechala dlouho čekat. Kikyn rozehrál aut, Jany mu posunul míč na střed a on pumelicí rozvlnil síť. Pak pomyslný hřebíček do rakve Chelsea zatloukl svou třetí trefou v zápase, když jsme po faulu zahrávali přímý kop a Luky prostřelil vše, co mu stálo v cestě. Vedení 4:0 bylo něco, co protihráče zaskočilo, ale bojovali dál a my nesměli polevit v naší hře. Jenže jsme udělali velkou hrubku a okamžitě přišel trest, když se Möbius ocitl úplně sám tváří v tvář Mekkymu a střelou k tyči ho překonal. Chvíli na to jsme faulovali při odrážení dalšího útoku před naší bankou a Chelsea tak dostala příležitost zahrát přímý kop z nebezpečné pozice. Jeho exekutor nemohl být nikdo jiný než Vašek Franta, který svou střelu otřel o nohy Capitana stojícího ve zdi a míč zapadl za Mekkyho záda. Tenhle druhý gól byl pro nás zvednutý prst, takže jsme do posledních minut utkání dali úplně vše, abychom zápas dotáhli do vítězného konce. A povedlo se. Radost z poctivě odmakaného zápasu byla veliká.