Po bronzu stříbro
Valentýnská neděle byla tím dnem, kdy FC Parthenón mohl dosáhnout na jeden z největších úspěchů své historie. Stačilo k tomu jediné, neprohrát se Šakaly v přímém souboji o postupové místo do 2. ligy. Venca Burda odjel na dovolenou, Lukáše Votrubu skolila viróza, a tak jsme se k nejdůležitějšímu zápasu zimní sezóny nesešli v plné síle, ale o to vyšší bylo naše odhodlání vybojovat tři body. V brance byl, jak už je zvykem, Danek Štol, v obraně úřadovali, Honza Dvořák, Vašek Franta a Pepa Soukup a o góly se měli postarat Ondra Plos, Láďa Teslička a Denis Vondráček.
První poločas byl ve znamení zodpovědné obrany, i když soupeř nám to trochu ulehčil. Čekali jsme, že na nás vlítne, přece jen jeho pozice byla o dost složitější, pokud chtěl postoupit. Šance byly na obou stranách, ale útočníci se nedokázali prosadit a obrany dominovaly. V druhém poločase se nám stále nedařilo vstřelit gól, k postupu by nám stačila sice i remíza, ale na tohle jsme se nemohli spoléhat, dobře víme, že štěstěna je vrtkavá. Naštěstí při nás stála, když Šakalové zahrávali přímý kop. Ještě před tím však stačil všechny pobavit Danda, když se z ničeho nic rozplácl v bráně - noha se mu totiž zahákla do sítě. My jsme si šli ale pořád za svým a dočkali se, když se dokázal prosadit Denis Vondráček. Jak moc byla výhra pro nás důležitá, bylo vidět i při bránění, když Venca Franta zastavil protihráče i za cenu žluté karty. Mimochodem byla to teprve první karta pro náš tým v tomhle ročníku. Ale ve chvíli, kdy se Denis trefil podruhé, bylo poznat, jak to z nás spadlo. Jen škoda, že ten gól nikdo nenatočil, stál opravdu za to. To Ondra nahrával z levé strany míč vzduchem před branku a nabíhající Denis šel do výskoku, udělal zákop, otočil se zády k míči a trefil ho podrážkami, brankář jen koukal… Šakalové pak už působili trochu odevzdaně a my je k ničemu nepustili, a když už přece jen zahrozili, tak nás podržel Danda. I díky jeho nule jsme zápas dotáhli do vítězného konce a mohli se radovat z úspěchu, po kterém jsme tolik toužili.
Postup už jsme měli jistý, přesto zápas proti Palmeiras, který hrál o záchranu, neměl být jen formalitou, protože pořád byla šance vybojovat první místo. To v případě, že bychom naplno bodovali a Sokol Údlice jednou zaváhal. Jenže úvod zápasu vypadal, jak kdyby už pro některé liga skončila zápasem se Šakaly. Hráli jsme hrozně, komplikovaně, do zadu jsme vypouštěli a než jsme se nadáli, prohrávali jsme 3:0. V tu chvíli začala snaha s tou ostudou něco udělat. Do poločasu jsme byli blízko snížení, ale Plosinhovi vykopli míč přímo z brankové čáry a po jeho i Pepínovo dorážce vždy zaduněla jen tyč. Naše nasazení se stupňovalo a možná právě díky důrazu viděl Pepa žlutou, přestože podle všech zákrok nebyl faul. V druhém poločase jsme se sice snažili, ale z přemíry snahy v útoku jsme zapomínali bránit a byl z toho čtvrtý gól v naší síti. Skórovat se nám podařilo až při přečíslení tři na jednoho, kdy ze středu Venca přihrál Ondrovi, ten křížem našel před odkrytou brankou Honzu Dvořák a ten už to měl jednoduché. Náš tým zdobí jedna vlastnost a to je nic nevzdat. Vzali jsme si time out a rozhodli se, že budeme hrát bez brankáře. Danek šel na střídačku a místo něj šel do branky Venca Franta, do konce zápasu zbývalo víc jak sedm minut. Občas se nám podařilo zamknout Palmeiras před jejich brankou, ale míč putoval jen mezi obránci a z podobných pozic se i pálilo na branku, po odrazu pak soupeř přecházel do rychlých protiútoků. Jedna střela se však přece jen ujala, Teslinho se správně nacpal před brankáře a Venca z dálky střelou na vzdálenější tyč, uklidil míč do sítě. Jenže v zápětí při podobné situaci šel protihráč sám na prázdnou bránu, ale Honza ho ještě stačil dohnat a na poslední chvíli zastavit a přihrát Denisovi, ten bohužel nahrával míč zpět před branku, přímo k nohám soupeře a ten už to měl víc než jednoduché. To byl zároveň i poslední gól, který v tomto zápase padl, prohráli jsme ho 5:2. Trochu nám ta postupová radost zhořkla a to hlavně Dandovi, který aspiroval na cenu pro nejlepšího brankáře soutěže, které mu tak díky pátému gólu v naší síti utekla o pouhých 0,2 bodu. Za tenhle výkon se prostě musíme omluvit. Opět se ukázalo, že ve chvíli, kdy to nejde a nevíme co hrát, je potřeba mít naučené určité akce. Nic méně se z takových zápasů musíme poučit.
Po dvou bronzech jsme dokázali vybojovat stříbro a děkujeme všem co nám přišli fandit do haly a nebo nám na dálku drželi pěsti. Vážíme si vaší podpory!